Požadavky údržby silnic

(Pracovní skupina č. 4 - koordinátor Mgr. Tomáš Šikula)

Při návrhu, zakládání a následné údržbě vegetace podél komunikací je nutno respektovat oborové normy: zejména ČSN 73 6101 Projektování silnic a dálnic, ČSN 83 9021 Technologie vegetačních úprav v krajině – Rostliny a jejich výsadba, ČSN 83 9031 Technologie vegetačních úprav v krajině – Trávníky a jejich zakládání, ČSN 83 9051 Technologie vegetačních úprav v krajině – Rozvojová a udržovací péče o vegetační plochy, dále resortní předpisy Technické podmínky (dále zkratka TP) 99 – Vysazování a ošetřování silniční vegetace, TP 99 Dodatek 1, TP 53 Protierozní opatření na svazích pozemních komunikací, Technické kvalitativní podmínky staveb pozemních komunikací (TKP), kap. 13 Vegetační úpravy.

Přípravu a způsob provedení zatravnění svahů podél komunikací upravuje několik technických norem tak, aby výsledkem revitalizačních úprav svahů byl vyrovnaný zapojený porost bez holých plošek. V praxi lze realizační postupy shrnout v několika následujících hlavních bodech:

• Před založením trávníku je třeba na svahy komunikace rozprostřít půdu ve vrstvě alespoň 10 cm (optimálně 20 cm), a to na podkladě, který umožní pohyb vody, vzduchu a poutání živin. Pro tyto účely se používá podorničí (podložní půdní horizonty), ve výjimečných případech ornice (humusový horizont).
• Standardní osetí travní směsí je možné provádět na svazích maximálně do sklonu 1:1,5 (tj. 33° resp. 67 %). Na strmějších svazích je potřeba použít další protierozní opatření (geotextilie, georohože, travní rohože).
• Použitá travní směs musí splňovat požadavky na rychlé vzcházení i počáteční růst, vytrvalost na stanovišti, nízký vzrůst nevyžadující časté sečení, toleranci vůči stresovým podmínkám (např. zvýšené salinitě půdy díky rozstřiku z povrchu komunikací v zimním období), nenáročnost na živiny a intenzitu péče, protierozní účinek, dobré odnožování, dobrou konkurenční schopnost.
• Technické podmínky TP 99 uvádějí vzorové travní směsi pro různé typy stanovišť (dle půdních a klimatických vlastností, expozice svahu, exponovanosti lokality – např. směs pro střední dělící pás). Základ těchto směsí tvoří kostřavy, lipnice luční a jílek vytrvalý, s příměsí 5 – 15 % dalších druhů jako jsou psineček obecný, metlice trsnatá a bojínek hlíznatý.

Přestože je při zatravňování kladen legislativní důraz na nízko-produktivní travní směsi vyžadující jen občasnou seč, praxe ukazuje opak. Trávníky na svazích komunikací jsou zakládány vesměs s využitím levného osiva pícninářských odrůd trav. Tyto kultivary trav jsou ovšem typické vysokou produkcí nadzemní biomasy a pro daný účel jsou proto nevhodné. Výsledkem používání pícninářských produktivních směsí jsou tak vysoké náklady na údržbu vegetace formou mulčování, resp. seče, a to dvakrát až třikrát ročně.